(Kšaft pijáka, na lidové motivy)

Až já budu v hrobě hníti, milovaní přátelé
vysaďte mi místo kvítí na hrob můj keř ze chmele.
Místo trávy k obroubení nasejte mi ječmene
na bylinky milované každý ať si vzpomene.
Až já budu ze záhrobí kroky vaše sledovat
místo kříže jen pár sklenic dejte mi tam přidělat.
Také láhve, štamprlata a podobné motivy
bejvával jsem jak můj táta – alkoholik poctivý.
Až já budu o půlnoci vaše spratky strašiti
co od rána porád ječí, nebo brousí po síti
otevřte si na mou paměť aspoň trochu líhu
kterej umí ulehčiti hroznou světa tíhu.
Až se budou moje kosti odpudivě rozkládat
nechte si od kabrňáků moje kousky vykládat.
jak jsme si to šněrovali vod hospody k hospodě
zavdávaje mnoho příčin k všeobecné ostudě.
Až se bude hovořit o díla mého významu
tož se budu obraceti ve dřevěným pyžamu.
Od nijakých pochlebníků nenechte se obelhat
já věřil jen špiritusu, ideál nic nedělat.
Až se zcela zapomene, což si přeju nejvíce
zůstane vám jenom žízeň, eventuál opice.
Převtělím se do masařky v tom mém milém výčepu
až mě plácnou novinama, nožičkama zatřepu!